Jak moc bych si přál slyšet Morriconeho

28. června 2011 v 9:32 | Tomy Spilotro |  Ostatní
15. července vystoupí v Praze Ennio Morricone, který bude dirigovat Český národní symfonický orchestr. Prakticky hned po tom, co jsem zjistil, že se tento "velikán" v Praze objeví, byli všechny jeho lístky vyprodány. Bylo tedy více než jasné, že se s lístky začne pár týdnů před samotným koncertem kšeftovat na internetu. Původní cena byla stanovena na něco kolem dvou tisíc. Když jsem dnes procházel internetové aukce, v průměru byli k dispozici dva lístky za 7 000,- a to ještě nebyla aukce u konce. Za tuto cenu lze sice pořídit dva lístky, ale vůbec mě nenapadá nikdo z mého okolí, kdo by byl ochotný za takový zážitek zaplatit 3 500,- a že by se jednalo o nezapomenutelný zážitek, o tom není pochyb. Morricone je dle mého, ale jistě i dle názoru odborné i široké veřejnosti, ve svém oboru jeden z nejlepších, ne-li absolutní jednička. Složil hudbu k více jak 500 filmům, a je držitelem Oscara za celoživotní dílo z roku 2007. Nejvíce se proslavil po navázání spolupráce s režisérem Sergio Leonem, který je považován za otce Spagheti-westernu. S ním pak spolupracoval na všech filmech, které Leone režíroval nebo produkoval. Vztah mezi nimi se stal nejznámější spoluprací mezi režisérem a hudebním skladatelem. Tak moc bych si přál slyšet na živo takové skvosty jako je například hudba Chi Mai z filmu Profesionál, nebo hudbu z filmu Tenkrát na západě či Tenkrát v Americe. Tenhle sen se mi však bohužel asi nesplní. Může za to vypočítavost českých šmelinářů, kteří na velké koncerty skupují lístky hned po vydání a obchodují s nimi pak na černém trhu. Bohužel...



Youtube samozřejmě nemůže nahradit živé vystoupení. Rád se ale dívám na filmy obohacené Morriconeho hudbou. Častokrát ani nevnímám děj a slova. Jen se rozplývám nad tím, jak jsou herecké výkony podpořeny jeho krásnou nezaměnitelnou hudbou a dávají tak celému ději úplně jiný rozměr a povyšuje tak film na naprosto jinou úroveň. Například již zmíněný film Profesionál, bych si bez Enniovi hudby nedokázal představit. Filmy jsou v tak skvělé symbióze. Kdykoliv si představím Belmonda jak se potlouká noční Francií a vyhýbá se agentům, kteří ho sledují a snaží se ho zlikvidovat, slyším Chi Mai. Kdykoliv slyším Chi Mai, vidím Belmonda jak si to bez otáčení kráčí k připravenému vrtulníku a těsně před nastoupením "to dostává" do zad. Nezapomenutelné záběry. Bohužel jsem byl však okraden o nezapomenutelný zážitek poslechnout si toto vše na živo. Vím že to bude znít bláznivě, ale daleko víc bych si pak připadal jako součástí všech těch filmů. Jak moc bych si přál slyšet a vidět Morriconeho na živo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama