Od vágního seriálu až po krvavé vánoce

27. června 2011 v 10:37 | Tomy Spilotro |  Téma týdne
Nové téma týdne se mě osobně nezdá až tak vágní, jako minulá témata. Pod seriálem si není těžké vybavit něco určitého a minimálně devět z deseti lidí by na otázku co si pod slovem seriál představí odpovědělo stejně. Já se pokusím být ten desátý, který se opět bude snažit pochopit tento pojem jiným způsobem. Obvykle se snažím nevysvětlitelné věci spojovat s fakty. Dnes se to pokusím udělat naopak. Z jasného, fakticky existujícího a všemi známého pojmu "seriál" udělat něco "abstraktního"

Když pročítám příspěvky do rubriky téma týdne od svých "blogerských kolegů" vždy mě pobaví začátek článku, který je obohacen zašlou frází "Stroj času, co to vlastně je?" nebo "Co je to vlastně nekonečno, jak si ho představit?" (jak pokrytecké, však i já takto začínám své články, ale snažím se od toho pomalu opouštět). Doufám že nové příspěvky na téma "seriály" těmito klišé začínat nebudou. (upozorňuji, že vždy nejdříve téma týdne napíšu a až poté si pročítám příspěvky od ostatních-předcházím tak tomu, abych se náhodou nenechal od někoho ovlivnit a používal v mém textu ryze své vlastní myšlenky a postřehy a nikdo mě tedy nemohl napadat z kopírování)

Pokaždé se snažím nějakým způsobem navázat na předešlé téma týdne, dnes mi to bude dělat skutečně problém. Posledně jsem mluvil o magii a hodně ji spojoval se sugescí a s manipulací mysli. Doporučoval jsem Vám knihu od Derrena Browna, který se stal známým díky svým televizním pořadům ve kterých tvrdí, že dokáže manipulovat s myslí. V jednotlivých dílech se potkává s různými lidmi, na kterých zkouší své "schopnosti". S myslí koho však ve skutečnosti manipuluje? S "náhodnými" figuranty na ulici, nebo s námi diváky? Derren Brown má skvěle zmáknutou psychologii a je si dobře vědom toho, že lidé dnes věří tomu, co vidí v televizi. Známá to hláška z filmu "Vrtěti psem" kde si z tohoto faktu utahují, když říkají "Je to pravda, bylo to v televizi." Charismatický herec tedy tvrdí že manipuluje s lidskou myslí a diváci mu to po právu věří, protože on skutečně nelže. Divák si jen neuvědomuje, že manipuluje jen a pouze s jeho vlastní myslí. Je to takový začarovaný kruh, čímž bychom se zase pomalu mohli vracet k magii, ale nechci se do toho opět ponořit moc hluboko.

I seriály samozřejmě manipulují s myslí. Úkolem dramaturgů nebo scénáristů je zajistit to, aby se seriál mohl pyšnit vysoké sledovanosti, která při nejlepším díl od dílu stoupá. Ještě než v této myšlence budu pokračovat dál, měli bychom si tak nějak laicky a jednoduše rozdělit seriály na dva různé typy. První nazvu například epizodní seriály, přirovnám je k Simpsonům. Takové díly na sebe málokdy navazují a nejsou na pokračování. Druhý typ bych tedy nazval seriál na pokračování, jako byl například Dallas.
V prvním případě je daleko těžší udržet pravidelnou sledovanost, protože si divák může dovolit vypustit různé díly, aniž by mu utekla nějaká pointa. Může je sledovat na přeskáčku, vracet se ke starším atd... Takové seriály tedy musí být buď velice vtipné a nebo obohacené zvláštními efekty a vytříbeným scénářem. Postavy musejí být napsány tak, aby si je divák hned při prvním shlédnutí zamiloval, protože je pak už skoro nemožné aby se postava charakterově dále vyvíjela.
Oproti tomu seriály na pokračování jsou často velice stupidní (nikdo se teď prosím neurážejte, také mám mezi svými oblíbenými několik seriálů na pokračování) a spíše než ze scénáře samotného čerpají z divákovi zvědavosti. "Co se s tím mým hrdinou do budoucna stane?" "Na jakou se vlastně přidá stranu?" "A kdo je ten tajemný, o kterým se stále mluví ale ještě ho nikdy nikdo neviděl a kdy se sakra ukáže a ukáže se vůbec?" Charaktery postav se můžou různě měnit a stává se to skutečně často. Z hodných se stávají zloduši a naopak. Ačkoliv to nejspíše vychází spíše ze scénáristovi aktuální nálady, nebo z toho že už ho nenapadalo jak dál s postavou postupovat, než z toho, že by to byl dlouho promyšlený tah, divák má stejně pocit, že ta změna musela být plánována. "Já věděla že to byl celou dobu grázl, od začátku seriálu sem mu nevěřila!" anebo "On celou dobu sice zabíjel lidi kolem sebe, ale dělal to jen proto aby ochránil svou rodinu, je to vlastně dobrák od srdce". A lidi tohle baví, to za dosti učinění. Lidé si rádi řekou, "já to říkal, já to věděl". A nebo naopak jsou z toho zděšeni a tuší že změna charakteru musí být jen krátkodobá a nemůžou si nechat ujít díl kdy se padouch změnění v andílka zpátky změní v grázla.
Dalším klasickým nástrojem manipulace s divákem a donucení ho k udržení sledovanosti je styl zakončení epizody. Celý díl je vlastně o ničem, ale pět minu před koncem přichází taková smršť nepředvídatelných událostí, která vyvrcholí tím, že Alechandro požádá Izabelu o ruku, i když je to jeho nevlastní sestra. Na odpověď si samozřejmě musíme počkat celý týden až do dalšího dílu (u seriálu takového typu vlastně jen jeden den). Někdy je seriál ve skutečnosti jen o prvních a posledních pár minutách a to ostatní je jen takové omáčka okolo.
Takovéto seriály jsou převážně pro lidi, kteří nedokážou naplno žít svůj vlastní život. Proto jsou postavy tvořeny tak různorodě, aby mohl každý divák sám sebe v seriálu najít a vcítit se tak do postavy. Svojí postavu pak sleduje a je zvědavý kam se dál bude vyvíjet. Je s ním v jakémsi soužití a s nadsázkou se dá říct, že divák při sledování seriálu prožívá svůj druhý život. Samozřejmě ho však zajímají i ostatní postavy, stejně tak jako v normálním životě.
Nejsou to ani tak lidé, kteří žijí ve svém vlastním světě, ale spíše ve světě jiných lidí, kteří jim předhazují svou vlastní představu o životě. A někdy pak zapomínají prožívat ten svůj vlastní seriál, skutečný život.
Život je totiž vlastně také seriál. Nesrovnával bych život s filmem, protože ten bývá vždy omezen na pár hodin, ale se seriálem se mi to zdá být hezké přirovnání. Seriály začínají a seznamujeme se s prostředím ve kterém se odehrává. Stejně jako malé děti po narození. Poté se divák seznamuje s hlavním hrdinou (dítě poznává samo sebe) a s dalšími hlavními postavami (dítě poznává rodiče). Do příběhů vstupují další a další vedlejší postavy, které se buď zdržují delší nebo kratší dobu (stejně jako přátelé a lidé se kterými jsme nuceni nějakým způsobem komunikovat). Samozřejmě narážíme na hlavního padoucha, nepřítele (žádný člověk na světě není bez nepřátel). Pokud se jedná o alespoň trochu divácky úspěšný seriál, není jasné kdy vlastně skončí, neví to ani diváci, ani protagonisté ani scénáristé (většina z vás teď také asi netuší, kdy přesně jejich život skončí. těm druhým radím "nedělejte to" a nebo "udělejte vše proto abyste se uzdravili" a omlouvám se za toto spojení). Každý den života odpovídá jedné seriálové epizodě. Po skončeném dni seriál vypínáme a upadáme do hlubokého spánku. A sny? To jsou takové reklamy na lepší život. Možná má někdo špatné sny, ale i špatných reklam je více než těch dobrých. Ráno vstaneme a jdeme do práce, do školy, nebo dělat domácí povinnosti. Zkrátka jdeme dělat všechnu tu omáčku, která nás nebaví, abychom si mohli užít konec našeho dne. Těch posledních pět minut epizody, kvůli kterým se na celý díl díváme. To je pro mě seriál. Skutečný život, který mě stále něčím překvapuje a já jsem stále víc a víc zvědavý, jak tohle všechno skončí. A co víc? Na tomhle seriálu se podílím jako scénárista. Ovšem pero každého scénáristy jednou dopíše a každý seriál jednou skončí.

Pokaždé se také snažím přidat nějaké doporučení v souvislosti s tématem. Seriálů bych vám mohl doporučovat spoustu, ale mezi můj asi úplně nejoblíbenější patří seriál M.A.S.H. který dávají nepřetržitě v televizi už desítky let, ale i tak mě stále pobaví. Pokud chcete doporučit nějaký méně známý, podívejte se na animovaný seriál Drawn together, který paroduje různé kreslené postavičky a reality show. Seriál je však vhodný pro ty, kterým nevadí anglický jazyk, nebo titulky, protože u nás doposud nebyl v distribuci. Dále bych jej nedoporučoval přílišným konzervatistům a křesťanům. Tento seriál se nezastaví před ničím a uvidíte v něm věci, které byste v kresleném seriálu nejspíše nehledali a nečekali.
Také jsem se ještě nezmínil, že občas se svými kamarády "zabíjíme" nudu tím, že natáčíme na kameru různé bláznivé scénky. V současnosti připravujeme amatérský internetový seriál, který bude mít 13epizod, asi po pěti minutách.
Na závěr tedy ještě tradičně přikládám bonus. K tématu mě nenapadá žádný hlavolam a také myslím, že dva hlavolamy už byli až moc. Proto přikládám něco z naší starší tvorby, pro představu, jak asi bude náš nový seriál vypadat. Omluvte prosím kvalitu, stále na sobě pracujeme a na novém seriálu už děláme s o něco lepší technikou.


Díky za přečtení a pokud někoho zaujalo výše uvedené video, rád podám více informací k připravovanému seriálu.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Zaujal Vás tento článek?

Ano 68% (17)
Ne 32% (8)

Komentáře

1 Maxië Maxië | Web | 27. června 2011 v 15:00 | Reagovat

Premyslim jestli mam vlastne radsi serial prvniho nebo druhyho typu.. Kdyz jsou dobre napsany, tak asi ty druhy-maji skoro vsechno co maji ti prvni+jeste "zaminku" ten serial neustale sledovat a dovidat se neco noveho. To me laka :)
Pekny clanek, a dobry napad s tim propojovanim temat tydne :)

2 paradigma paradigma | Web | 27. června 2011 v 16:08 | Reagovat

Díky za přečtění a komentář :) já taky nejsem vyložený odpůrce ani jednoho ani druhého. Nesnažím se vnucovat někomu můj názor, ale spíš na věc nahlížet z více úhlů. Sice píšu o tom, že lidé sledují seriály a zapomínají žít vlastní život, ale taky v tom textu přiznávám, že i mezi mé oblíbené seriály patří ty na pokračování ;)

3 vestec vestec | Web | 13. ledna 2012 v 4:32 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama