Sociální sítě pro asociály

14. června 2011 v 19:25 | Tomy Spilotro |  Ostatní
"Je jenom několik takových slov. Jsou prostá, vzácná a nezbytná. Někdy je vyslovujeme příliš často... A pak se nám zdají být všední a obyčejná. Ale ten, kdo alespoň jednou poznal jejich pravou cenu, jim už nikdy neukřivdí. Protože jejich cena je cenou a smyslem našeho života."

Možná už někteří z vás poznali, že jsem pro úvod svého dalšího příspěvku použil citaci z písně Petra Rezka "Přátelství". Autor textu jistě ještě tenkrát netušil, jak nadčasový jeho text je. Nemohl tušit že jednou přijdou na svět mobilní telefony nebo internet, natož nějaký Facebook. A právě hlavně internet dnes znevažuje původní hodnotu slova.
V dřívějších dobách slovo něco skutečně znamenalo. Není tomu ještě tak dlouho, kdy se bohatství rodiny mohlo počítat podle toho, kolika knihami byla opatřena jejich knihovna. Kniha nebyla nic tak obvyklého jako dnes a běžně se dědili z generace na generaci. Lidé si půjčovali knihy mezi sebou a však nikdo by z ruky knihu nepustil, pokud by mu nebyla obratem propůjčena kniha odpovídající hodnoty.

V dávnějších dobách mělo slovo ještě větší hodnotu. Lidé byli pro knihy schopny obětovat životy. Podobně jako jsme toho mohli být svědky v úžasném filmu podle ještě kvalitnější knižní předlohy od Umberta Eca, nazvaný Jméno Růže. William z Baskervillu se svým studentem zde nasazují vlastní životy a zachraňují jedinečné svazky, aby si je jejich následující generace mohli později přečíst. Ano, právě takovou hodnotu měla dříve kniha, názor, slovo. Bylo by směšné si třeba jen představit, že dnes někdo nasazuje život zato, aby mu administrátoři Facebooku nesmazali jeho status ze zdi. Málo kdo by byl schopný obětovat to nejcennější co každý z nás má, aby mu nebyl odstraněn jeho blog ať už tady na serveru nebo kdekoliv jinde.

Dnes už síla slova neznamená to co dříve. Dnes si lidé slov neváží. Vypouštějí ze sebe slova bez uvážení, slibují nesplnitelné, nadávají, stěžují si, nebo si jazyk upravují do vlastních zkomolenin. Vydavatelské domy vydávají braky jen za účelem zisku. Dnes si může napsat knihu prakticky každý a síla slova se tak výrazně vytrácí. S nástupem internetu, a sociálních sítí převážně, trend znehodnocování slova ještě více vzrůstá. Dříve nebylo nijak neobvyklé, že si člověk za svůj život neměl možnost přečíst jedinou knihu. Dnes si lidé neváží toho, že si můžou přečíst názory vážených lidí a raději si čtou bulváry, lži a pomluvy. Raději brouzdají internetem a pročítají si statusy lidí na Facebooku nebo Twitteru. Statusy asociálů, kteří mají potřebu své názory a pocity psát na své internetové zdi, oproti tomu, aby šli tyto názory sdílet mezi své přátele. Nechci vypadat pokrytecky a proto si uvědomuji, že i já se zasluhuji o to, že síla slova postupně více a více slábne. I já můžu být považován za asociála, který nemá s kým své pocity řešit a tak je vypisuje na internetové sociální síti, respektive blogu. Když si představíme ty miliardy a miliardy informací, které si dnes a denně můžeme přečíst, všechny ty bulvární lži a pomluvy, všechny ty internetové nepodložené informace, jak stále můžeme věřit v hodnotu slova? Jak dnes můžeme rozeznat co je hodnotné, co pravdivé a co poučující?

Naši dávní předci se zasloužili o to, aby pro nás byli zachovány historické souvislosti, bojovali za sílu a hodnotu slova a my je dnes znevažujeme. Ještě dříve, než bylo možné názory zapisovat do knih, byli lidé ochotni cestovat přes celý kontinent aby roznášeli poselství, názory a informace o tom, co se v jiných částech světa vůbec děje. My dnes můžeme naše slova díky jednomu kliknutí sdílet s celým světem. Vše je dnes otázka sekund. Není ale za každou cenu nutností plýtvat slovy a zbytečnými názory. I velcí myslitelé ne vždy publikovali. Spíše své znalosti rozšiřovali mezi své věrné studenty a tím si mohli být jisti, že jejich názory dobře pochopí a budou je dále dobře interpretovat. Jednou jsem popisoval svému příteli jednoho významného člověka z mé blízkosti. On se mě potom zeptal, že když byl tak významný, kolik vlastně napsal knih. Sice nenapsal knihu žádnou, ale musel sem po této odpovědí odporovat svému kamarádovi, který mi tvrdil, že nemohl mít tak významné a převratné názory, když je nikdy nepublikoval. Ptal jsem se ho, kolik knih četl od Ježíše Krista. A přesto byl významný jak svou osobou, tak jeho názory. Musí tedy za každou cenu kdokoliv jakkoliv sečtělý, učený a znalý publikovat na internetu? Nebo zaplavovat regály jeho knihami? Nebo je účinnější šířit své názory mezi určitou skupinu lidí, která mu je za to skutečně vděčná?

Tento příspěvek jsem psal tak, jak mi přišel na rozum. Proto se omlouvám za případnou nesrozumitelnost, ale neomlouvám se za to, že nesdílíme stejný názor, ani za to, že sociální sítě slouží ve skutečnosti pro asociály. Tak to vidím já, asociální bloger.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 scary scary | Web | 30. července 2011 v 16:08 | Reagovat

Některá slova jsou jen prázdné schránky od myšlenek citů
které zůstanou  navždy opuštěné jako vlaštovčí hnízda.
Někdy zůstávají nepochopená nebo je pochopí okolí jinak
- a to je na slovech nebezpečné. Jsou ostré jako dýky , jenže když
si zaražíš do nohy špandlík tak ho vytáhneš (nebo ho vytáhne doktor),
rána se zahojí a je klid. U slov to tak není , bolí dlouho
a jediný kdo může ošetři tu ránu je ten kdo jí způsobil.
Pak existují slova které ztrácí význam když se říkají příliš
často nebo né vážně.

Na Facebooku občas něco napíšu ale dávno jsem vzdala snahy
o nějaké věty zamýšlené více způsoby nebo něco nad čím přemýšlím.
Ono je zkrátka někdy asi lepší , protože lidi
sice "lajkují" ale vyjdeš ven a dívají se na tebe jako na zfetovaného
blázna co přemýšlí o hloupostech. Možná jsem byla naivní
ale čekala jsem nějaký - byť i negativní ohlas - na mé myšlenky
(ale ne v tom slova smyslu : nepřemýšlej nad takvou hovadinou a
raději se ožer).

Jsem asociální blogerka která utíká díky blogu z reality a zároveň se jí snaží zkoumat. Že je to protiklad ? možná.

Facebook ta super- sociální síť z nás dělá asociály poněvadž místo toho abychom šli někam a poznávali nové lidi nebo
šli s přáteli sedím u obrazovky a klikáme do černé klávesnice /ta barva na tom nic moc nezmění/ .I když ...

Z devadesíti devíti procet se nedovíte nic jiného než kdy jdou spolužačky chlastat nebo jaký si aktuálně pouští
film. Možná si to odporuje s tvrzením - asociál většinou nejde chlastat že ?

Tak jinak - napíšu že jdu chlastat tam a tam a přijde tam co nejvíc mých známých.

Čím víc takových statusů tím vyšší společenský uroveń protože na to "mají".(peněžitě , ustojí to , mají přátelé kteří s nima jdou )

Scary

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama