Od sociálních rolí až po získání sebevědomí

8. července 2011 v 8:43 | Tomy Spilotro |  Téma týdne
Včera jsem konečně úspěšně složil zkoušku z ne zas tolik oblíbeného předmětu Vývoj ekonomických teorií. Někdo se možná v takovémto předmětu může vyžívat, ale já jsem rád, že poslední dny strávené ve společnosti Marxe, Keynese, Smitha a dalších, můžu vystřídat za příjemnější chvíle strávené tady na blogu. Vím, že nikdo ze čtenářů nemá rád, když články do rubriky téma týdne začínají slovy: "k tomuto tématu nevím co psát" atd... proto to naznačím jen nepřímo. Vlastně jsem se ještě nepochlubil, proč jsem si tento blog založil. Za nedlouho musím začít psát bakalářskou práci, a nikdy dřív jsem žádný rozsáhlejší text nesepisoval. Zvolil jsem si blog, jako jakýsi trénovací nástroj, zvláště poté, co jsem se dozvěděl, že zde pravidelně vznikají zajímavá témata, na které vznikají ještě zajímavější články a názory. Právě tyto témata, mě nutí přemýšlet a psát i o věcech, o kterých by mě jindy psát ani nenapadlo. V bakalářské práci také nemohu psát vždy jen o tom co mě zajímá, ale musím se překousnout a prostě to nějakým způsobem sepsat. Proto se dnes pokusím překousnout a sepsat na téma Druhá tvář doufám smysluplný příspěvek.

Aktuální téma mi z asi pěti témat, se kterými jsem se za existenci mého blogu setkal, připadá nejzajímavější z jednoho hlavního důvodu. Myslím si, že poprvé za tu dobu zde vznikne tolik rozdílných článků. Zrovna v minulém případě mi připadala většina příspěvků dost stejná: Čáo holky, už ste viděli Šeherezádu a nebo Glee? To sou upa supa seriálky... Sakra, sem fakt asi úplně poslední tady na blogu co o těch seriálech slyšel poprvé až z článků všech těch šestnáctek? (bez urážky... i šestnáctky, ale i mnohem mladší blogerky a blogeři přispívají kvalitními názory). Vlastně až teď mě to donutilo slovo Glee vygooglit. Možná se i někdy přemůžu a na seriál se podívám, když má zde takové preference. Jinak na téma seriály vzniklo spoustu skutečně zajímavých příspěvků. Nejvíce se mi samozřejmě líbili příspěvky blogerky KadetJaina, která měla podobný nápad jako já a na téma týdne seriály sepsala takový psaný seriál na pokračování. Ona ale nápad dovedla k dokonalosti v momentu, kdy začala psát seriál o tom, jak se točí seriál. Navíc je to počtení vskutku úsměvné. Já napsal jen první díl perverzního seriálu o bájném ostrově nahých žen, který se nesetkal s velkým úspěchem a proto jsem na něj dalšími příspěvky nenavazoval a smazal jsem ho. Pokud ještě chvíli u tématu seriálů zůstanu a pokusím se ho spojit s novým tématem, dojdu k závěrům, u kterých mi určitě dáte zapravdu. Seriál bez herců by byl asi jako oběd bez jídla. S prázdným talířem si toho taky moc neužijete. Jsou to právě herci, kteří mají tak psychicky náročné povolání. Skutečně dobří herci zvládnou i sedm divadelních vystoupení za týden a k tomu si sem tam "odběhnout" před kameru. Spousta lidí si na herce stěžuje, že jsou přehnaně placení, namyšlení, chodí jen do těch nejlepších podniků apod. Dokážete si ale představit, jak psychicky náročné musí být pro herce neustálé přepínání mezi různými rolemi resp. tvářemi? Herci nehrají roli jen navenek, ale musí se s postavou sžít i v sobě samém. Nedivím se, že hodně herců trpí depresemi, stávají se z nich alkoholici a nebo si chodí vymývat hlavy na všemi tolik pomlouvané večírky. Ale měl bych se už přesunout k samotné podstatě aktuálního tématu.

Nastavím tedy svou druhou tvář, tu blogerskou, a pokusím se začít psát, a co víc, přemýšlet. To že nastavuji druhou tvář blogerskou, neznamená, že mám jen dvě tváře (civilní a blogerskou). Pokud se bavím o výrazu druhá tvář, chápu tím jen jednu z mnoha tváří, které mám k použití pro určitou situaci. Například když jsem včera dělal zkoušku, nastavoval jsem profesorovi tvář sečtělého a vzdělaného studenta, ačkoliv jsem v podstatě pořádně ani nevěděl o čem mluvím. Jen jsem na sobě nesměl dát znát, že mám vše jen našprtané z výpisků ze skript, které jsem stáhl někde na netu. Někdy tuto sociální druhou tvář doplňuji i fyzickým vzhledem, kdy si nechávám delší vousy pod nosem a na bradě, obléknu se do saka a kravaty a celkovým dojmem působím jako starší student, který pravděpodobně studuje při práci a zkoušku bere skutečně vážně. Většinou až po zkoušce se zkoušející, když zapisuje známku do indexu, diví, že jsem vlastně student prezenčního studia. Ještě se mi nestalo, že bych zkoušku neudělal, pokud jsem na ni přišel v obleku.
Každopádně nepřicházím s žádným novým objevem, když mluvím o změně tváře při určité situaci. V sociologii už jsme tuto problematiku probírali, říká se tomu sociální role. Proto jsem přesvědčen, že každý z nás má spoustu takovýchto druhých tváří. Doma jsme buď něčí děti, nebo naopak rodiče, v hospodě jsme něčí kamarádi nebo zákazníci, ve škole jsme zase studenti či profesoři a v práci zase nadřízení a podřízení. V některé společnosti jsme více extrovertní, jinde jsme zase za introverty, i přesto, že máme rádi zábavu, rádi komunikujeme, ale bojíme se vyjádřit. Každý z nás za den zastane několik takovýchto sociálních rolí a člověk mezi nimi umí dobře a plynule přepínat. Já se ale ptám, jaká je vlastně naše skutečná tvář? Každý se snažíme před kamarády, známými, nadřízenými atd. vypadat co nejlépe, snažíme si vytvořit ten nejlepší obraz a sami si namlouváme, že to je to naše skutečné já. Na internetu, třeba tady na blogu nebo v e-mailové komunikaci, pak můžeme vystupovat úplně jinak. Lidé nám do obličeje nevidí a tak si, asi i tak trochu podvědomě, můžeme dovolovat věci, které bychom si v osobním setkání odpustili. Která z těch tváří je pak ta skutečná a která ta přetvářka? Jsme ve skutečnosti příjemní lidé a na internetu ze sebe děláme hrubiány, nebo je to naopak? Dá se vůbec určit které naše JÁ je to skutečné? A vypovídá vlastně naše představa o vlastním JÁ, tomu jak navenek skutečně působíme? Oscar Wilde mluvil o "masce skrývající se za člověkem" v tom smyslu, že naším nejdůležitějším rysem je náš zevnějšek, který ukazujeme světu; často o nás nejvíce vypovídá právě naše přetvářka a naše zvláštnosti. Pokud vyjdeme z tohoto předpokladu, můžeme se shodnout na tom, že moje představa o mém vnitřním JÁ může být spekulativní nesmysl a nejspíš nijak nesouvisí s tím, jak ve skutečnosti navazuji kontakt s okolním světem. Pokud tedy dlouhodobě změníme své vnější chování, můžeme se změnit i uvnitř pod povrchem? Já se domnívám že ano. To je výzva pro ty z vás, kteří nejsou moc sebevědomí. Sebevědomí si dodáte vnějším vystupováním. Sebevědomí může někdo chápat jako vrozenou věc, ale je to vlastně jen způsob chování. Směle do toho, nastavte svou druhou tvář a buďte sebevědomí. Pokud chcete, můžete svou druhou tvář změnit ve vaší civilní. Stačí jen chtít a věřit.

Dnes jsem to pojal skutečně stručně, což je oproti mým předešlým příspěvkům změna. Na téma už se raději nebudu více rozepisovat a spíše ponechám volné pole působnosti zkušenějším "filosofům". Věřím že o tomto tématu se dá filosofovat z různých úhlů. Popravdě už jsem nedočkavý, až si přečtu další články o druhé tváři a jsem skutečně zvědavý, jak toto téma pojali ostatní blogerští kolegové.

Díky za přečtení!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Myrael Myrael | Web | 8. července 2011 v 9:46 | Reagovat

jj noví blog :) děkuju :)

2 Majka Majka | Web | 8. července 2011 v 15:41 | Reagovat

Ahoj, děkuji za návštěvu mého blogu :-) Tvůj článek na téma dvojí tvář je svou myšlenkou, že máme ve skutečnosti mnoho tváří opravdu zajímavá. A která že je ta naše pravá tvář? Já si myslím, že se uvnitř vlastně neměníme. Uvnitř zůstáváme sami sebou. Tam je naše pravá tvář, tam je naše pravé neměnné JÁ :-) Tam v podvědomí jsme mnohem čistější a dokonalejší, než si vůbec o sobě myslíme :-) Přeji hezký den :-)

3 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 11. července 2011 v 20:29 | Reagovat

Hledání vlastní tváře je celoživotní proces. Za všemi sociálními rolemi jsem já. Někde jsem četla, že svou vlastní tvář člověk zjistí, když je na dně.

4 Bloud. Well bloud. Bloud. Well bloud. | Web | 11. července 2011 v 22:40 | Reagovat

nemáš zač! Pěkné :-)

5 paradigma paradigma | 12. července 2011 v 16:17 | Reagovat

[3]: na tom bezesporu něco bude :) díky za komentář..

6 Bonbón Bonbón | E-mail | Web | 13. července 2011 v 10:29 | Reagovat

No mně se zdá, že se člověk vevnitř mění a ta aktuální vnitřní tvář se projeví v myšlenkách. Kdybych vám mohl číst myšlenky, četl bych je z vašich vnitřních tvářích...

7 paradigma paradigma | Web | 13. července 2011 v 10:47 | Reagovat

[6]: Zajímavá myšlenka! Děkuji za názor ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama